Příroda hraje všemi barvami a pod nohama šustí spadané listí.Po obloze se jako okřídlený šíp loučí svým kejháním hejna divokých hus,která směřují do teplých krajů.Notně se začína ochlazovat a to je povel pro nás kapraře,abychom se pokusili ulovit ty největší kapří obry. Vtuto dobu už dobře berou všechny věkové kategorie kaprů a ti se toho snaží co nejvíce zkonzumovat,aby lépe přežili zimní půst.Toho musíme využít,dokud je teplota vody na přijatelné úrovni,tím myslím,když ještě moc neklesá pod 10 stupňů,ale není to pravidlo.To vše záleží na typu lokality,kde budeme lovit.Mělká voda se bude rychleji ochlazovat,ale zase lépe ohřívat a obráceně to bude na hlubokých vodách.Například teplota řeky Labe vydrží neklesnout pod 10 stupňů třeba až do začátku prosince,ale to záleží také na počasí. Na podzim,až do většího ochlazení,krmím vcelku o dost více než třeba v jarních měsících za stejně teplé vody.V této době používám tak 2 až 5kg boilie a přibližně 10kg partiklů na jeden den a jedno krmení.Boilies na podzim volím na rybím nebo masovém základě s přídavkem ptačích zobů,ktere v chladné vodě napomáhají lépe uvolňovat aroma.V tuto dobu se začínají kapři stahovat do hlubších partií přehrad,rybníků a řek,ale není to vždy úplně pravda.Například v listopadu loňského roku jsem při mrazivém počasí tahal kapry i z metrové hloubky a nebyli to žádní junioři.Kaprům ještě nijak nevadí velikost boilies a berou spolehlivě jak jednu,tak i dvě kuličky. Jako každý rok jsem neuklidil v tuto dobu nádobíčko a jdu to ještě vyzkoušet a pokusit se ulovit nějakého toho kapra.I když je docela sychravo,začal jsem krmit vybrané místo na řece.Každý den jsem sem vozil dva kbelíky krmení a vše jsem doplňoval notnou dávkou boilies.Jako obykle jsem vyrazil třetí den krmení na zkoušku.Docela mi přálo i počasí a zpozamraků na mě občas vykukovalo sluníčko.Po příjezdu jsem hned prohodil místo větším množstvím partiklu a nekolika hrstmi boilies.Rychle jsem postavil stojan a připravil děličky.Po nahození jsem čekal,co se bude dít,ale hlásiče zůstaly němé.První večer lovu tedy skončil debaklem.Druhý den jsem měl smíšené pocity z volby místa,ale nechtěl jsem se tak jednoduše vzdát a rezignovat.Znovu jsem místo prohodil krmenim a znovu to bylo jedno dlouhé čekání.Když už jsem propadal beznaději,ozval se hlásič a jeho zvuk mě probral z letargie.V mžiku jsem zasekl a už jsem se těšil a kochal prvním úlovkem.Ale co na mě vykouklo z té vody?A on to byl sumec.Tak jsem jenom s údivem koukal na tu jeho vousatou tlamu.Sumíka kolem metru jsem pustil nazpět tam,kam patří a znovu jsem nahodil.Než jsem se zpamatoval z tohoto úlovku,hlásič už znovu hrčel to svojí písničku.Konečně jsem měl na prutu prvního kapra kolem 8kg.Tím jsem také ukončil tento den lovu.Nazítří jsem byl nedočkavý,co se bude dít,a ono se opravdu dělo.Hned po nahození přišel záběr,lehce jsem přisekl a už se prut ohýbal jako luk.Kapr pelášil,jako když do něj střelí.Po delší chvilce začal slábnout a záhy se nechal i podebrat.Krásný urostlý šupináč prokázal svoji bojovnost a se ctí se vzdal.Váha ukázala 12kg a to mě velice potěšilo.Za další dvě hodiny jsem vytáhl ještě metrového amura,také s váhou 12kg,a ještě jednoho kapra 9,5kg.Byl jsem nadmíru spokojen,jak jsem si krásně zachytal.Ale že další den bude ještě lepší,jsem netušil.Právě tehdy jsem se přímo třásl,abych měl nahozeno.V duchu jsem si přehrával události z předchozího dne a ze sladkého snění mě probral vřeštící hlásič.První kapr dne byl znovu na břehu.Měl rovných 8kg.Byl jsem opravdu spokojený,že to tak dobře začalo,ale vtom jsem si uvědomil,že já hlava sklerotická,jsem si zapoměl do foťáku koupit film a zbývají mně asi jen tak čtyři snímky.Rozhodl jsem se nefotit tohoto kapra,protože jsem měl předtuchu,že příjde větší.Znovu jsem nahodil a ještě do setmění jsem vytáhl dalšího 9kg vážícího amura.Už za úplné tmy,v momentě,kdy jsem zvažoval,zda jsem měl předchozí úlovky fotit,přišel náhle razantní záběr.Vlasec letěl z cívky jako blesk.Zasekl jsem a mohutný odpor velikého kapra mě ohnul v zádech.Kapr jako by měl nekonečné množství sil,ukazoval,co umí,a jen velmi pomaličku - snad až po půl hodině,začal konečně slábnout.Až ve chvíli,kdy byl před podběrákem,jsem ve svitu čelovky zjistil,jaké monstrum mám na prutě.při podebrání jsem vzrušením ani nedýchal.Finální manévr se povedl a na podložce už leží krásný šupináč.Kapr měl 15,5kg a měřil 93cm.Spoušť u foťáku jsem zmáčkl právě čtyřikrát a vduchu jsem děkoval prozíravosti,která mi tytočtyři snímky ušetřila.S kaprem jsem se rozloučil a pomalu jsem začal balit.Takové tedy byly moje zážitky z první podzimní výpravy.Loučím se a přeji i vám hodně úlovků v pozdním podzimu.
S pozdravem Libor Vlach